Hornický spolek
Stříbro

Nejbližší akce


16.06
2017

21. setkání hornických měst a obcí ČR v Chomutově

Více...

Hornický spolek

Hornický skanzen

O hornictví

Hornictví jako průmyslové odvětví mělo vždy významné postavení ve všech historických etapách vývoje našeho státu. Bohatství ložisek vzácných kovů, především zlata a stříbra ve středověku, uhlí v době průmyslové expanze XVIII. a XIX. století, stejné jako radioaktivních surovin v době nejnovější, určovaly hospodářský a tedy i politický význam jednotlivých zemí a států. Nerostné bohatství Čech vyneslo mimořádné postaveni mezi evropskými panovníky nejenom Přemyslovcům, z nichž král Otakar II. si vysloužil lichotivý přívlastek „zlatý král", ale i jeho následovníkům z ostatních panovnických dynastii. Obě tyto skutečnosti –existence  nerostného bohatství země i jeho význam pro politickou moc, motivovaly dva ze základních rysů vývoje horního práva.

Počátky horního práva nutno hledat, a to stejné jako i u jiných právních oborů, v právu obyčejovém. Jeho kořeny sahají až do období před Kristem, kdy si toto právo osvojili zejména Egypťané a Féničané a později i Řekové a Římané. Poslední z nich dali tomuto právu pevné zásady, které se později promítly i do středověkého horního práva psaného. Vznik a vývoj psaného horního práva je neodlučitelný od hornictví      v užším slova smyslu, tj od hlubinného dobývání užitkových nerostů.To, že české horní právo je prvým psaným právem svého druhu v celé Střední Evropě, že horní právo jihlavské a kutnohorské sloužilo za vzor právním řádům mnohých zemi Evropy, nelze odtrhnout od příčiny, respektive podnětu, kterým byla bohatá ložiska stříbrných rud v Čechách a jejích intenzivní dobývání. Od XIII.

století postupné nacházená a dobývaná ložiska stříbrných rud v Jihlavě, Havlíčkově Brode,Kolíně, Kutné Hoře, Jáchymově a Příbrami byla dostatečným důvodem nejenom k zdokonalování, ale i vydávání nových právních norem tohoto oboru. Přímá závislost horního práva na intenzitě těžby a dalším zpracování nerostných surovin je jedním ze specifických rysů, který tento právní obor provází prakticky až do současí-nosti. Druhým významným rysem horního zákonodárství je dynamičnost jeho vývoje vyjádřená nejenom schopnosti přizpůsobovat se ekonomickým poměrům, ale i schopnosti rychle reagovat na změny a pokrok ve vývoji báňské techniky.Světový věhlas českého horního práva byl založen právem jihlavským a právem kutnohorským. Toto právo, mnohdy také označováno jako právo české, je nejstarším v Evropě sepsaným souborem norem tohoto oboru. Geneze českého horního práva spočívá ve dvou samostatných pramenech, a to v starším právu jihlavském         a v mladším právu kutnohorském. V roce 1249, po urovnání sporu mezi českým králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem, využívají jihlavští králova slibu a povolnosti, který jim odměnou za válečnou pomoc potvrzuje Listinu svobod a práv, jejíž podstatou byla řada právních ustanoveni upravujících dolováni bohatých stříbrných rud jihlavského rulového pásma. Šestnáct základních článků, později označovaných jako „Jura montium et montanorum", určených nejenom jihlavským měšťanům, ale i všem horníkům v Českém království, bylo jejích držiteli na základe statutárního práva intenzivně doplňováno a rozšiřováno novými články a soudními nálezy. Normy jihlavského práva pronikaly nejenom do celých Čech, ale i do Slezska, Polska a dalších zemi. Kontinuita věhlasu českého středověkého hornictví byla zachována objevem na tehdejší dobu nebývalých nalezišť stříbra v okolí Kutné Hory. Tato lokalita již na konci XIII. století svým nerostným bohatstvím zastínila význam jihlavských dolů. Neobyčejně rychlý rozvoj těžby v kutnohorské oblasti nutné vyžadoval i právní úpravu báňského podnikání. Jihlava, která ochotně poskytovala poučení a opisy svých privilegii cizině, je odmítla poskytnout místu, které v bezprostřední blízkosti vyvstalo jako její nežádoucí konkurent.         Již v roce 1300, to je dřivé, než byla Kutná Hora povýšena na královské horní město, vyhlašuje, a to především pro ni,král Václav II. své       „Ius regále montanorum“ - knihu královského horního práva, které si, i když po četných úpravách, dochovalo svoji platnost až do XIX. století.   Je oprávněnou domněnka, že autorem významného díla je vlašský právník Gozzius z Ometá, který byl nejenom výborným znalcem římského práva, ale i horního pravá českého. Celý zákon je založen na zásadě horního regálu, který zde král, na rozdíl od práva jihlavského, výslovně vyhlašuje. Po stránce obsahové je tento zákoník souhlasný s právem jihlavským, a můžeme jej proto pokládat za jeho zdokonalené pokračování. Význam Václavova kodexu pro České právo spočívá však také v tom, že se v něm, zřejmě poprvé, výrazně uplatňuji na svoji dobu pokrokové prvky řimskokánonického práva. O jeho dokonalosti svědčí i to, že byl přeložen nejenom do němčiny a polštiny, ale mj. i do španělštiny, a že byl rozšířen do celé řady zemí včetně Jižní Ameriky. Čtrnácté století je vrcholem slávy kutnohorského dobývání Intenzivně se vybírají na stříbro bohatá ložiska galenitu a sfeleritu, a to ve snadno přístupných podpovrchových pásmech oselských, které umožňovaly bohaté výnosy při minimálních nákladech. Již koncem XIV. století vsak byly tyto bohaté partie vyčerpány. Úpadek dolování v Kutné Hoře omezil a snížil význam českého horního práva, které navíc již ani neodpovídalo novým politickým a hospodářským poměrům v českém státe. Pro XV. a XVI. století je v Čechách charakteristický úpadek centrální panovnické moci ve prospěch měst a pozemkových vlastníků, pro které mělo být udělování svobod, výsad a fristuňků pobídkou k intenzivnějšímu báňskému podnikáni. V době, kdy voselském pásmu kutnohorské lokality živořily poslední šachty, otevírá se u krušnohorské osady Konradsgrununové veliké bohatství v podobě stříbrných rudných žil. Podnikavý šlechtic hrabe Štěpán Šlik ve velmi krátké době buduje z této obce nové město - Jáchymov a v jeho okolí hustou siť šachet a štol, které otevřely hlubinné bohatství loketského kraje. Opíraje se o všeobecnou horní svobodu, kterou rodu Šliků údajně udělil král Vladislav, vydává hrabě Šlik  v roce 1518 horní řád, který ve sto šesti článcích zpracoval Jindřich z Kónneritzu. Předlohou pro tuto normu mu byl pokrokový horní řád saského města Annabergu. Vyhlášením tohoto řádu Šlikové prakticky popřeli existenci královského regálu, a to nejenom horního, ale i mincovního. I pres tento hrubý zásah do práva panovníka král Ludvík v roce 1520 tento horní řád společně s právem výkupu stříbra a ražení mincí potvrdil a Jáchymov povýšil na královské horní město. Ve stejném roce tato práva schválil i stavovský sněm. Král Ludvik brzy pochopil, že podcenil rozsah rudného bohatství Jáchymova a jeho význam pro českého panovníka. Radikálněji postupoval jeho nástupce Ferdinand I. který na sněmu v roce 1527 uplatnil královský nárok na horní i mincovní regál. Ve smlouvě, kterou byli Šlikové roku 1528 nuceni s králem uzavřít, uhájili pouhý desátek z hor při současné ztrátě práva na odběr stříbra i ražbu mincí. Tímto krokem však iniciativa Ferdinanda I. nekončí. Neurovnané poměry mezí panovníkem, horními městy a pozemkovou vrchností se rozhodl radikálně řešit smlouvou se stavy, kterou uzavřel v roce 1534. Podstatu tohoto „narovnání o hory a kovy" tvoři tyto stěžejní zásady:

1. Stavům se přiznává právo na tzv. nižší kovy, ke kterým se řadí měď, cín, železo, olovo, rtuť, a to s právem urbury (stanovený podíl na výnosu těžby). Tímto ustanovením vzniká stavovský horní regál.

2. Pokud jde o zlato a stříbro, platí královský horní regál, avšak odlišně upravený pro doly nové a doly staré. U starých dolů má vlastník pozemku nárok na polovinu urbury s tím, že druhá polovina náleží králi společně s právem na odběr kovu. Na nových dolech platí královský regál podle úpravy jáchymovského horního řádu.

Mincovní regál je výhradně královský Horní orgány se dělí na orgány ústřední (mincmistr a mincovní úředníci) podřízené králi,orgány společné  pro krále i vrchnost (desátník a přepalovač) a ostatní orgánové (rychtář a přísežní), kteří jsou podřízeni pouze vrchnosti. Králi vsak přísluší výkon dozoru nad všemi doly, a to prostřednictvím nejvyššího mincmistra. Narovnání o hory a kovy mělo platnost pouze pro Čechy. Báňské poměry    na Moravě upravil Ferdinand I. teprve roku 1562, a to tak, že u všech dolů upustil na dobu 6 let od desátku s tím, že zde uplatnil zásady jáchymovského horního řádu. Majitelé loketského panství, povzbuzeni narovnáním o hory a kovy, které pokládali za významný kompromis, vydali v roce 1541, a to bez králova souhlasu, nový horní řad jáchymovský, kterým si podřídili jak správu hor, tak i jáchymovský horní soud. Spor, který mezi nimi a králem nadále trval, byl předmětem řízení před zemským soudem, na kterém Štěpán Šlik krále urazil, byl uvězněn        a propuštěn teprve na základě prohlášeni, kterým panovníkovi postoupil hory a kovy,a to se všemi právy včetně desátku. Tento mu sice král    na přechodnou dobu deseti let postoupil, avšak po šmalkaldské válce ztratil tento bohatý šlechtický rod i tato zbývající práva. Rokem 1547 jáchymovské doly definitivně připadají královské koruně.

V roce 1548 vydal Ferdinand I. pro Jáchymov nový královský horní řád, který vychází ze systematiky Ius regále montanorum Václava II. Jáchymovský horní rád výslovně vyhlašuje horní i mincovní regál jako výsostné právo panovníka, který je také pozemkovým vlastníkem a do jehož mincoven musí být pod dozorem královs-kého úředníka odevzdán veškerý stříbrný výtěžek hor. Nejvyšším horním orgánem ustanovuje královského horního hejtmana, který společně s ostatními horními orgány je podřízen královské komoře. Rovněž tak i horní soud podléhá královskému hornímu hejtmanu, který je odvolací stolicí soudu, z jehož rozhodnuti se lze odvolat pouze ke králi. V soudním řízeni se převážně uplatnila písemná forma jednáni. Tento řád, na rozdíl od řádů starších, obsahoval i ustanovení o řízeni exekučním.

Horní řád jáchymovský však nelze pokládat za přepis saského rádu, ani za jeho jediný pramen. Jednotlivá ustanoveni převzatá z annabergského zákoníku byla citlivě přizpůsobena českým poměrům a v mnohých případech použil zákonodárce předpisy horního práva českého. Tento řád, mnohdy označovaný jako horní právo německé, ochotně přijímala další Česká horní města, jako Příbram, Jílové, Rudolfov a další Přijetím a rozšířením jáchymovských horních řádů, při současném setrvání některých královských i stavovských hor na právu jihlavsko-kutnohorském, vznikl v českém horním právu dualismus, ve kterém si však převahu vynutilo novější právo jáchy-movské. Jáchymovské horní právo vytvořilo významnou kapitolu v dějinách českého horního zákonodárství. Ferdinandův královský horní rád z roku 1548 byl vzorem pro horní řády vypracované a dané některým horním městům, např. Starému Hengstu     a Slavkovu, stejně jako i pro dále zmíněnou reformaci Českého práva kutnohorského v roce 1604.

1575 - dohoda mezi Maxmiliánem II a českými stavy. Tímto „novým narovnáním

o hory a kovy" byl sice kompromis z roku 1534 ponechán v platností, avšak byly v něm provedeny změny :

1. královský regál byl na dobu 25 let snížen na jednu čtvrtinu urbury s tím, ze pozem-kové vrchnosti patří tři čtvrtiny,

2. byla zvýšená cena za stříbro dodávané do královských mincoven,

3. královský regál rozšířen o kamennou sůl a regál stavovský o síru, vitriol a kamenec

V tomto narovnaní byly znovu potvrzeny svobody a privilegia horních měst, výslovně

Kutné Hory, Kašperských Hor, Jílového a Knínu.

Od konce XVI. století vyznám dolováni rudných ložisek upadal.

Marnou se ukázala i snaha císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II., kteří udělováním řady svobod a privilegií usilovali o zvýšeni ekonomického efektu hornic-kého podnikání. Protože však samo hornictví v hospodářském životě českého státu XVI. a XVII. století nedávalo podnět k další zákonodárné činnosti, zůstaly středověké horní řády doplněné a pozměněné řadou lokálních změn až do první poloviny XIX. století. Počátky úsilí o sjednocení právních řádů se datují již od XVI. Století, kdy císař Rudolf II. pověřil Viléma z Opperštorfu vypracovat návrh nové zákonné úpravy horních práv. Tento návrh, předložený 14.4.1579 českému sněmu, však nebyl přijat. Stejnou myšlenkou se zabývala i císařovna Marie Terezie, která však usilovala o zpracováni ne dvojích, ale jednoho horního řádu pro všechny země České koruny. V roce 1766 nařídila úřadu nejvyššího mincmistra, aby shromáždil platné české horní zákony a na jejich podkladě vypracoval nový obecný horní řád. Tento úkol na sebe převzal Piethner z Lichtenfelsu, který nejenom pořídil soubor všech českých horních zákonů a nařízení, ale vypracoval i osnovu obnoveného horního rádu pro království České, markrabství Moravské a vévodství Slezské. Stavové však zmařili i tento, v pořadí již druhy unifikační pokus. Bezvýslednou se ukázala i snaha císařeJosefa II., který dvorským dekretem ze 7-6.1786 ustanovil komisí pro zpracováni nového horního řádu. Ta však do horního zákonodárství přinesla pozitivní změnu pouze ve formě úpravy důlních měr. Na počátku XIX. století  již šlechta nestačí svým finančním kapitálem krýt nutné investice a v zostřujícím se konkurenčním boji postupuje své pozice rychle bohatnoucí buržoazii. Vyhrocuje se boj mezi buržoazní hospodářskou mocí a feudálním právem, které preferovalo podnikatele z řad šlechty. Touto atmos-férou je poznamenán vývoj horního práva XIX. Století až do revolučních přeměn v roce 1848. V této době poznáváme horní právo jako soubor roztříštěných právních norem v nepřehledném systému feudálních zákonů, doplňovaných apozměňovaných radou dvorských dekretů novější doby. Revoluční léta 1848-1849 se stala katalyzá-torem ve zdlouhavém procesu reformace a unifikace horního práva. Produktem této doby byla i myšlenka rozšířit působnost připravované normy na celé Rakousko, včetně Uher. Realizace této myšlenky se ujal Karel Scheuchenstuel, který návrh nového zákona pod označením „Motive" v roce 1849 předložil k připomínkám. Byli to především největší báňští podnikatele, představitelé průmyslové buržoazie, kteří požadovali další a další změny v zákonné předloze. Tímto čtyřikrát přepracovaným návrhem byl legislativní proces prvé poloviny XIX. století ukončen.

Císařským patentem z 23. 5. 1854 byl v říšském zákoníku z roku 1854 pod č. 146 vydán„Obecný horní zákon“ s platností pro celou Rakouskou monarchii včetně Uher. 146/1854 ř.z.

Císařský patent ze dne 23. května 1854 Obecný horní zákon (ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1930)

Horní regál § 3 Horním regálem se rozumí zeměpanské výsostné právo, vyhrazující výlučně nejvyššímu zeměpánu nakládati volně s určitými nerosty, nalezenými v jejich přiroze-ných ložiskách. Předmětem horního regálu jsou veškeré nerosty, jichž lze využití pro jejich obsah kovů, síry, kamence, skalice nebo kuchyňské soli, dále vody cementové, tuha a živice a konečně veškeré druhy černého a hnědého uhlí. Takové nerosty se nazývají nerosty vyhrazenými.

Císařský patent č. 146/1854 ř.z. byl zrušen zákonem č. 41/1957 Sb.

Podíl na procesu novelizace přinesl i mohutný rozmach uhelného hornictví, kdy podle dostupných statistik vzrostla těžba kamenného uhlí v českých zemích ze 429 152 tun v roce 1848 na 10119 615 tun v roce 1902 (objev uhlí v Severních Čechách 1550, na Slezské Ostravě 1763, pravidelná těžby na Landeku – 1784). Báňští podnikatelé nemohli připustit, aby rozmach uhelného průmyslu byl bržděn zákonnými bariérami, ale naopak žádali, aby zákonodárství tento vývoj podporovalo a podněcovalo – nová organizace báňských úřadů (12/1894 ř.z.), zřízení závodních dozorců, sociální změny o zaměstnávání, pracovní době nedělním klidu v hornictví (115/1884 ř.z.), osmihodinová pracovní doba v hor. (91/1918 Sb.). Zásadní změny pro hornictví přinesl rok 1945, a to zejména vydáním dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Do státního vlastnictví přešly všechny podniky provozované podle obecného horního zákona a podniky a práva na vyhledáváni a těžbu živíc. V roce 1948 byly zákonem č. 114/1948 Sb. Znárodněny podniky na těžbu rašeliny, podniky na těžbu křemence. mastku, sádrov-ce a dalších nerudních surovin. Do podstaty obecného horního zákona rozhodujícím způsobem zasáhla Ústava 9. května z roku 1948, a to ustanovením § 148, podle kterého bylo nerostné bohatství prohlášeno národním majetkem.

Nový horní zákon po znárodnění byl vydán pod číslem č. 41/1957 Sb., nese název „Zákon o využití nerostného bohatství (horní zákon)“. Při tvorbě zákona se vycházelo z ústavní zásady, že nerostné bohatství je národním bohatstvím základním a nenahraditelným, kterému je nutno poskytovat zákonnou ochranu

41/1957 Sb. ZÁKON ze dne 5. července 1957 o využití nerostného bohatství (horní zákon)

Zákon č. 41/1957 byl zrušen zákonem č. 44/1988 Sb.

Horní zákon č. 44/1988 Sb. - rozšířil zejména pojem a význam nerosného bohatství, nově upravil vlastnictví k ložiskům a podrobněji stanovil ložiskový průzkum. Byly uzákoněny takové právní instituty jako ochrana nerostného bohatství, chráněné ložiskově území, povolování staveb       v těchto územích a pod. Byly vytvořeny nové právní instituty jako uskladňování plynů nebo kapalin v přírodních horninových strukturách, uskladňování radioaktivních a jiných odpadů v podzemních prostorech a průmyslové využívání tepelné energie zemské kůry, označené jako zvláštní zásahy do zemské kůry. Téměř souběžně byl vyhlášen zákon č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě (činnost hornická, činnost prováděna hornickým způsobem, báňská záchranná služba, výbušniny, státní báňská správa)

 

Zjednodušený historický přehled :

13. století – 1249 Václav I., Jura montium et montanorum" (Jihlavský horní řád)

Listina svobod a práv, šestnáct základních článků, později určených nejenom jihlavským měšťanům, ale i všem horníkům v Českém království.

14. století – 1300 Václav II., „Ius regále montanorum(Kutnohorský horní řád)

Kniha královského horního práva, která si po četných úpravách, dochovala svoji platnost až do XIX. století. Byl vyhlášen horní regál.

16. století – 1518 hrabě Šlik (Jáchymov), „Horní řád“

Sto šest článků z předlohy překladu horního řádu ze saského města Annaberg . Horní řád se opíral o všeobecnou horní svobodu.

16. století – 1534 Ferdinanda I. „Narovnání o hory a kovy" (Jáchymovský horní řád)

Smlouva se stavy, ve které ustanovil „Horní stavovský regál“ ( nižší kovy - měď, cín, železo, olovo, rtuť). Upraven Ferdinandem I. v roce

1548 – „Nový královský horní řád“, zavedl mincovní královský regál.

16. století – 1575 Maxmiliánem II, “Nové narovnání o hory a kovy"

Královský horní regál byl rozšířen o kamennou sůl a regál stavovský o síru, vitriol a kamenec.

19. století – 1854 Císařským patentem – „Obecný horní zákon č.146/1854 ř.z.“

§ 3 Horní regál – rudy kovů, síra, kamence, skalice nebo kuchyňské soli, vody cementové, tuha a živice a veškeré druhy černého a hnědého

uhlí. Takové nerosty se nazývají nerosty vyhrazenými.

20. století – 1957 41/1957 Sb. „Zákon o využití nerostného bohatství (horní zákon)“

20. století 1988 Zákon 44/1988 Sb., 61/1988 Sb.

2. Ochrana nerostných zdrojů a bezpečnosti práce v právních normách vyšší právní síly (1/93 Sb., 2/93 Sb., 44/88 Sb., 262/06 Sb.)

1/1993 Sb.

ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 16. prosince 1992

Prameny : Souhrn podkladů z literatury a legislativy k výukovému předmětu

Horní právo a bezpečnostní předpisy 2009

Prof. Ing. R.Makárius,