25.-26.4.2018 Polsko, fárání na šachtách Belchatów

Na pozvání polských hornických kolegů jsme se tentokráte podívali do povrchového hnědouhelného dolu v oblasti Belchatów. Tento týden jsme zavítali cca 200 km nad Ostravu. Setkali jsme se s vedením společnosti SITG Belchatów, kterou zastupoval ředitel Kazimierz Koziot. Nejdříve jsme se podívali do expozice dolu Belchatów v centru města. Tato expozice je velmi zajímavá a vypovídá vše o zdejším dolování uhlí. Celé město je plně závislé na dolování uhlí a následném jeho spalování. Na šachtách pracuje 4 500 lidí a v elektrárně 3 000 pracovníků. Město má cca 60 000 obyvatel. Doly podporují veškerou kulturní a sportovní činnost v kraji včetně fotbalu, i výstavbu stadionu. V podvečer jsme byli hosty vedení společnosti v hornickém domku „Barborka“. Druhý den jsme hned z rána byli přijati ředitelem společnosti, který nás provázel. Dostali jsme se i do velínu dolu, kam je přístup osob velmi omezen. Důl samotný je hluboký 310 m, z toho 110 m je pod úrovní moře. Sloj je hnědého uhlí je vysoká přes 50 m. Důl produkuje ročně těžbu 40 milionů tun a má výhled těžby do roku 2038. V dole je přes 150 km dopravních pasů. Těžbu skrývky a sloje provádí 14 strojů. Společnost i díky skrývce nadloží vybudovala nedaleko letní a zimní areál „Góru Kamiensk“, v současnosti nejvyšší bod okolních vršků se sjezdovkou 750 m dlouhou. Po vyfárání z dolu jsme zavítali do největší světové elektrárny na spalování hnědého uhlí  s výkonem 13 x 400 MW a 1 x 858 MW. Elektrána denně potřebuje pro svůj provoz 110 000 tun uhlí. Elektrárna zásobuje energetickou síť Polska 20% elektrické energie. I oni se dnes snaží o výstavbu větrných elektráren na svém dolovém poli, zatím je vše v počátcích. Docela mně osobně zaujala čistota a upravenost všech důlních provozů. V odpoledních hodinách jsme se vraceli zpět do Ostravy.

Druhý den jsme navštívili zpřístupněné expozice dobývání břidlice v oblasti Vítkova, Záluží   a Budišova. Parta nadšenců zde vybudovala a příští měsíc oficiálně otevře turistickou trasu po ložiskách dobývání břidlice a tzv. Raabovu štolu. K večeru jsem se již v hornických uniformách přesunuli do prostor hornického muzea Landek, kde se odehrával již „129. Skok přes kůži“. Tím naše několika denní akce skončila a vraceli jsme se s bohatými poznatky a zkušenostmi domů.

Zdař Bůh

K.Neuberger