České hornické písně

Při vyslovení jména našeho města,  si každý hned představí kus hroudy stříbra. Dolování u města Stříbra  a stříbrské pivo osudově ovlivnily dějiny tohoto západočeského města, dříve třetího největšího v kraji. První zmínky o nalezení stříbrných rud spadají do 12. století, do období založení města. Královským městem se Stříbro stává okolo roku 1240.Tyto fakta, staví náš rudní revír do popředí. Dá se říci, že dokonce na první místo. Ukončení činnosti v roce 1975 vypovídá o téměř 800 let dlouhém údobí dobývání olovnato – zinkových rud.

V roce 1801 je v našem městě zřízen Horní úřad a v roce 1804 je ustanoven Horní soud.

V roce 1806 získali stříbrští horníci právo nosit hornické uniformy a  obdrželi darem od císařovny Marie Luisy hornický prapor se symbolem         sv. Prokopa.

Současné hornické tradice udržují členové Hornicko – historického spolku. Během osmi let vybudovali v prostorách bývalého areálu fabriky na lití kulí hornický skanzen, muzejní úzkorozchodnou důlní dráhu, hornickou stezku a zrekonstruovali 700 bm důlních chodeb v jediném v současné době přístupném důlním díle a to Královské dědičné štole Prokop.

Město Stříbro již jednou v roce 2001 bylo hostitelem setkání hornických měst a obcí ČR. Doufáme, že letošní v pořadí, již 14. setkání, bude pro většinu účastníků nezapomenutelné.

Záštitu nad naším konáním převzali předseda Senátu ČR, hejtman Plzeňského kraje a předseda Českého báňského úřadu.

Tento sborník Českých hornických písní ať je připomínkou na tuto akci a poslouží dalším budoucím novicům při přijímání do stavu hornického.

Zdař bůh

 

Karel  Neuberger                    Radek Strankmüller

1. místopředseda                           předseda

 

 

OBSAH :

Hornický stav budiž velebený

Gaudeamus igitur

Hymna stříbrských permoníků

Snad je to přece jen možná věc

Již opět z věže zaznívá

My karbonáři veselí

Vstávaj Jano hore

Vy havrani umazaní

Kanafaska

Již dozněl zvonku hlas

Kamarádi, dolů sfárejme

Když práce velký hlas

Na silnici do Prášil

Hornická modlitba

Proto tedy připijme hornickému stavu

 

Hornický stav budiž velebený

Hornický stav budiž velebený,

hornický stav, to je naše slast,

byť postrádal třeba světlo denní,

činí vše jen pro svou drahou vlast.

Refrén :

/: Ano, synům všech dolů i všech bání

vlídně ruku k přátelství dej! :/

/: Jen zdaru měj, jen zdaru měj,

jen zdaru měj hornický stav !:/

 

Neslyšíte zvonku jasné znění,

neslyšíte klepačka nás zve ?

Nuže, bratři, k dolu bez prodlení

ať „zdař bůh „ zaznívá tam i zde.

 

Refrén :

/: Ano, synům všech dolů i všech bání

vlídně ruku k přátelství dej! :/

/: Jen zdaru měj, jen zdaru měj,

jen zdaru měj hornický stav !:/

 

A když práce naše dokonána

a dobyt je přebohatý kov,

odměna nám za to bude dána,

věnec slávy ověnčí náš rov.

 

Refrén :

/: Ano, synům všech dolů i všech bání

vlídně ruku k přátelství dej! :/

/: Jen zdaru měj, jen zdaru měj,

jen zdaru měj hornický stav !:/

 

Gaudeamus igitur

/: Gaudeamus igitur,

iuvenes dům sumus !:/

Post iucundam iuventutem,

Post molestam senectutem,

/: nos habetit humus. :/

 

/: Vivat academia !

Vivant professores ! :/

Vivat membrumquodlibent !

Vivant membra quaelibet,

/: semper sint in flore :/

 

/: Vita nsotra brevis est

brevi nietur .“/

Venit mors velociter

Rapit nos atrociter. :/

 

/: Vivat Academia !

Vivant professores !:/

Vivat membrum quodlibet ! :/

Vivant membra quaelibet,

/: ssemper sint in ore .“/

 

Hymna stříbrských permoníků

Kladívko, želízko a kahan ve znaku máme,

nechceme být po tmě když rudu kutáme.

Kladívko, želízko a kahan na karbid,

nalej do něj trochu vody a pak sviť.

 

Patenty na kouzla, čáry a zázraky máme,

díru do Stříbra, Čech i do Evropy uděláme.

Každé konkurenci na frak dáme.

Kdo nám dobře zaplatí, tomu se to vyplatí.

 

Kladívko, želízko, štola, skanzen a důlní dráha,

to je souhra, kdo by váhal.

Prvotřídní know – how máme, z mladé starou uděláme.

Kladívko, želízko, za peníze na ruku,

Máte ve štole Prokop zadarmo od nás důlní prohlídku.

 

Snad je to přece jen možná věc

/: Snad je to přece jen možná věc,

že já něčím budu,:/

/: do Afriky se vypravím

dobývat zlatou rudu. :/

 

/: Když ze mne nebude přece nic

než tulák bez profese,:/

/: s šelmama budu se prohánět

divokém po pralese. :/

 

/: Za ženu vezmu si gorilu,

snad nějak shodneme se,:/

/: srdce má divoké tak jako já,

je také bez konfese.:/

 

Již opět z věže zaznívá

Již opět z věže zaznívá

tichounké zvonku lkaní,

již chop se kladiva

a měj se k dolování.

/:Obejmi každý milku svou

a rozejdi se s předrahou,

jak káže horstva duch !

Zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh,zdař bůh !:/

 

Spěcháme s myslí veselou

v podzemní světa říše

a každý má se k práci své,

čilostí vše jen dýše.

/: Slyšet je prachu rachoty,

kladiv, želízek, klepoty

a kol a strojů ruch !

Zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh,zdař bůh !:/

 

A když poslední chvíle nám

zaznívá do noci temné,

vždy dbí nad námi nebes pán,

jenž má nás v moci své věrné.

/: Sbohem buď,milko,pláče nech,

pozbude horník strastí všech

a k nebi vznese se duch !

Zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh,zdař bůh !:/

 

Vstavaj, Jano, hore

Vstavaj,Jano,hore

na baňu klepajú,

ak neskoro prídeš,

fárať ti nedajú.

Hú,hú,hú !

 

Neskoro som přišel

fárať mi nedali,

eště ma hutmanskou

palicou vyprali.

 

Basama vam zaňať

s vašimi baňami,

keď ste ma nabili,

fárajte si sami !

 

My karbonáři veselí

My karbonáři veselí,

zdař bůh,zdař bůh, zdař bůh !

My pijeme jak posedlí,

zdař bůh,zdař bůh, zdař bůh .

Když pití nám již nechutná,

zdař bůh,zdař bůh, zdař bůh,

tu teprv tíhnem k posteli,

zdař bůh,zdař bůh, zdař bůh !

 

 

Nás hezké děvče rozhřeje, ….

každá se na nás usměje, ……

my s tichým, klidným úsměvem,…

do kostela ji zavedem, ….

 

Nám vše, co jenom leskne se, …..

„Cantor“ do „frcu“ zanese, ……..

jen ten náš drahý „diamant“, ……

ten nepošleme nikdy v „amt“. …..

 

 

Vy havrani umazaní

Vy havrani umazaní, kdo by k vám šel do díla,

ve dne v noci pracujete, máte těžká kladiva.

 

/: S pannama se vodíte, po hospodách chodíte,

a když přijde pondělíčko, zas do díry musíte. : /

 

Ta neděle dlouhá chvíle, to se vám dobře daří,

to se pěkně vystrojíte, chodíte jak písaři.

 

/: S pannama se vodíte, po hospodách chodíte,

a když přijde pondělíčko, zas do díry musíte. : /

 

Kanafaska

Proto jsem si kanafasku koupila,

carija koupila, carija koupila,

abych se ti můj miláčku, líbila,

carija líbila, carija líbila.

 

/: Stará, stará pumpa, pumpa stará,

stará pumpa, stará, stará pumpa,

pumpa stará, pum, pum, pum. : /

 

Koupila jsem na červenou, na bílou,

carija na bílou, carija na bílou,

abys ty mi nechodíval za jinou,

carija za jinou, carija za jinou.

 

 

/: Stará, stará pumpa, pumpa stará,

stará pumpa, stará, stará pumpa,

pumpa stará, pum, pum, pum. : /

 

Již dozněl zvonku hlas

Již dozněl zvonku hlas,

jenž k práci volá nás,

buď sbohem milko moje,

vždyť vrátím se zas k tobě,

nás chrání velký duch.

Zdař bůh,Zdař bůh,Zdař bůh.

 

A je-li vůle tvá,

bych nevrátil se já,

utěš mi milku moji,

s níž duše má se pojí,

chraň ji horníků duch,

Zdař bůh, Zdař bůh,Zdař bůh.

 

Kamarádi, dolů sfárejme

Vzpomínám si na ten krásný den,

když jsem vyšel prvně z domu ven,

šlapal si to po pěšině,

zadem k jámě Karolíně, sám nesměle.

Máma mě naposled objala, po tváři jí slza skanula,

šel jsem prvně do roboty

a zpíval si podle noty dál vesele.

 

Refrén:

Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme,

kamarádi, kamarádi, bázeň nemějme.

/: Vyfáráme opět za svítání vzhůru každý z nás,

kamarádi, kamarádi, ke své mámě zas. :/

 

Pod zemí já svého druha mám,

za toho snad  život svůj i dám,

sfárali jsme kdysi spolu

v těžní kleci prvně dolů, já kamarád.

Na pozdrav mi za něj odpoví v dáli v šachtě jeho

podkovy,

vůz když táhne po pěšině

dole v jámě Karolíně můj kamarád.

 

Refrén:

Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme,

kamarádi, kamarádi, bázeň nemějme.

/: Vyfáráme opět za svítání vzhůru každý z nás,

kamarádi, kamarádi, ke své mámě zas. :/

 

Až se jednou ráno rozední,

nevyfárám šichtu poslední.

Budu někde s němou tváří,

tam, kde slunko nezazáří, já kamarád.

Pomocnou ruku mi podejte, kamarádi, ihned sfárejte.

Doma čeká synek, máma,

rád bych byl zas mezi váma, kamarádi.

 

Refrén:

Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme,

kamarádi, kamarádi, bázeň nemějme.

/: Vyfáráme opět za svítání vzhůru každý z nás,

kamarádi, kamarádi, ke své mámě zas. :/

 

Když práce velký hlas

Když práce velký hlas v klín země volá nás,

my vesele mužně a směle jedem dolů v propasti

stmělé a voláme Zdař bůh, Zdař bůh, Zdař bůh,

a voláme Zdař bůh !

 

Když v šachtách hlubokých,

tmách svatých, odvěkých,

pěst naše tam kladivem buší

a tvrdé skaliny kruší,

tu jásáme: Zdař bůh, Zdař bůh, Zdař bůh,

tu jásáme Zdař bůh !

 

Když někdy ze skály

se vody vyvalí,:

tu v divoké hučící sloji

nás vede k vítězství v boji

zas pozdrav náš : Zdař bůh,

Zdař bůh,Zdař bůh, zas pozdrav náš :

Zdař bůh !

 

A nebezpečí kdes,

tu jsme jak skalní tes,

tu necouvne nikdo, byť skály

kol pukaly, plameny plály,

jen jásáme : Zdař bůh,

Zdař bůh, Zdař bůh, Zdař bůh,

Jen jásáme : Zdař bůh !

 

Po díle skončeném,

když na den zpátky jdem,

tu v nádherném slunečním jase

svůj pozdrav voláme zase

vstříc k nebesům :Zdař bůh,

Zdař bůh,Zdař bůh,Zdař bůh,

Vstříc k nebesům : Zdař bůh !

 

Na silnici do  Prášil

/: Na silnici do Prášil jeden mladý lomař žil :/

/: a kamení a kamení a kamení tam roztloukal,

když silnici štěrkoval. : /

 

/: Paní v zlatém kočáře uviděla lomaře :/

/: a povídá a povídá a povídá lomaři náš,

těžkou práci tady máš. :/

 

/: Lomař na to odpoví, vzácná paní, to se ví:/

/: kdybych já moh, tak jako pán, jezdit ve zlatém

kočáře, nedělal bych lomaře. :/

 

Hornická modlitba

Pane, nebeský Otče, jenž si stvořil hory a údolí,

trhliny a bohaté žíly s nádhernou  a ušlechtilou výzdobou :

Prosíme Tě s pokorným, kajícným srdcem,

abys požehnal zdejším dolům a těžařům,

neboť nevydělávají svůj peníz z lakomství

a touhy po zbohatnutí, ale z Tvé Božské vůle

otevírající skryté poklady Země, žíly, pně a sloje,

které se zjevují člověku důvěřujícímu Tvé laskavé dobrotě.

Dopřej podle své božské vůle výtěžek i přebytek ke Tvé slávě

i k užitku Jeho císařského majestátu, celého společenství

a k naší potřebě.

Ó, Ty nevyzpytatelný a nedostižný

opravdový tvůrce zdrojů a vševědoucí nejvyšší hormistře,

přikaž nám, kde máme razit, hloubit, podlézt,

prodloužit a lámat nad sebou,

dopřej nám pěkné a stálé výlomy,

bohaté žíly a dej nám svou milostí,

aby zdejší stříbrské doly ještě za těchto našich časů

se pozvedly a upevnily !

 

Proto tedy připijme hornickému stavu

Proto tedy připijme hornickému stavu,

Nejdřív panu direktoru,

Za ním pak celému stavu

Provolejme slávu, provolejme slávu.

Proto ten stav hornický, ten se musí ctíti,

On nám dává stříbro, zlato,

Abychom se mohli za to pořádně napíti,

Pořádně napíti.