Hornický spolek
Stříbro

Nejbližší akce


17.05
2019

17.-19.5.2019 Lubietová, 12. setkání hornických spolků a cechů

setkání banických a spolků Slovenska

Více...

Hornický spolek

Hornický skanzen

O hornictví

Závěrečná zpráva o řešení geologického úkolu

Vyhledání starých důlních děl na lokalitách

Stříbro, Jirná, Sytno a Svinná

Aktualizace a doplnění všech záznamových listů databáze HDD pro území rudních revírů v okolí města Stříbra, obce Sytno, obce Jirná a obce Svinná v Plzeňském kraji včetně digitální dokumentace v návaznosti na zpracování objektů důlních děl a odvalů včetně propadů.

Etapa: vyhledávací

Katastr (IČÚTJ): Stříbro (757 837 )

Jirná (761 893 )

Sytno (785 385 )

Svinná (785 385 )

Okres: Tachov

Kraj: Plzeňský

Objednavatel:

Organizace: Hornicko – historický spolek Stříbro

Západní předměstí 861, 349 01 Stříbro

Odpovědný řešitel: Karel Neuberger, Václav Nejedlý

Počet výtisků: 2


Obsah

Text

strana:

1 Geologický úkol a údaje o území 4

2 Provedené práce. 14

3 Výsledky prací 15

4 Závěry a doporučení 17

5 Místo a způsob uložení hmotné geologické dokumentace. 17

6 Použité podklady. 17

7 Hodnocení vynaložených nákladů. 18

Přílohy

listů/stran:

1 Situační mapa.............................................................................................................. 1

2 CD-ROM s databází a kompletní závěrečnou zprávou................................................ 1

Rozdělovník

1–2

1 Geologický úkol a údaje o území

 

1.1 Základní údaje o geologickém úkolu

Registry hlavních důlních děl a hald řeší evidenci těchto objektů, která je založena na jednotném záznamovém listu. Databáze jsou zdrojem informací zejména pro účely státní správy při zajišťování nebezpečných důlních děl, kontrole z hlediska bezpečnosti, tvorbě územního plánu, atp. Registry od svého zavedení obsahují několik tisíc záznamů a jsou neustále doplňovány.

Cílem prací hodnocených předkládanou závěrečnou zprávou bylo doplnění dalších informací o lokalitách v zájmovém prostoru. Úkoly „Aktualizace a doplnění vybraných záznamových listů databáze HDD pro území rudních revírů v okolí města Stříbra, obce Sytno, obce Svinná a Jirné v Plzeňském kraji, včetně digitální dokumentace v návaznosti na zpracování všech objektů“ včetně digitální dokumentace v návaznosti na zpracování objektů důlních děl v rámci databáze hlavních důlních děl“. Odpovědným řešitelem po celou dobu realizace prací Karel Neuberger a Václav nejedlý.

Signální údaje o geologickém úkolu a místopisné určení zkoumaného území jsou uvedeny na titulní straně této zprávy.

1.2 Geologie a surovinové zdroje zájmového území

Rudní žíly stříbrského revíru, jejichž nejbohatšími a nejvýznamějšími byly Dlouhá žíla a Bohaté požehnání jsou lokalizovány na ploše cca 4 x 6 km v okolí města Stříbra, jihovýchodním, jižním a západním směrem. Z morfologického hlediska je území tvořeno relikty peneplénu, který se prostírá od plzeňské pánve až k Tepelské vysočině a je přerušován údolými řeky Mže a jejich přítoků.

Z geologického hlediska patří tato oblast do západního křídla českého algonkia. Jsou to břidličnaté komplexy barrandiensko-železnohorské zóny, stratigraficky náležící předspilitovému stupni, změněnému metamorfózou z jílovitých břidlic na sericitické až chloritické fylity. Fylity jsou silně zvrásněné a místy jsou prostupovány žilami lamprofyrů a diabasů. Jihozápadně od Stříbra proráží protezoické horniny kladrubského žulového masívu. Ve stříbrském areálu jsou zastoupeny i křemenné žíly a z mladších geologických útvarů permokarbonské horniny plzeňské pánve. Uložení vrstev je poměrně jednotvárné. Tektonický pohyb směru od JV k SZ působil na vznik směrných dislokací a mohutných poruchových zón. Žilný systém více než 50 žil s četnými odžilky je charakteristický svým poměrně jednoduchým mineralogickým složením a stejným vývojem. Převládá zrnitý a dobře krystalizovaný křemen, v menším množství je zastoupen karbonát a baryt, vzácně se vyskytuje fluorit, z rudních minerálů se uplatňuje galenit a sfalerit, méně pyrit a chalkopyrit. Žíly jsou provázeny a řadou minerálů, typických pro pásmo sekundárních změn ložiska. Dlouhá žíla je nejvýznamější žilou, její sklon je h 10-11, sklon má průměrně 60-75 k západu. Je provázena řadou menších žil, s mocností od několika centimetrů do několika metrů ( až 6 m ) . V 300 m dochází k pomalému vyhluchnutí žíly. Její výplň je tvořena temperovanou facií formace Pb-Zn, vznikla údajně v průběhu čtyř vývojových stádií. Velmi podrobně jsou mineralogické ,tektonické a metalogenetické problémy stříbrských rudních žil popsány v závěrečné zprávě Geoindustria n.p. Praha, 1971. V jednotlivých vývojových stádiích hypogeneze Dlouhé žíly je tato sukce nerostů :

I. stádium – křemen I.

II. stádium – křemen II., dolomit. Karbonát, pyrit I., arzenopyrit, fluorit

III. stádium – křemen III., pyrit II., křemen IV., sfalerit I.chalkopyrit, galenit

IV.stádium – baryt, křemen VI., kalcit, pyrit IV

Vývojové stádium je období vývoje žíly, které je charakterizována určitým chemismem hydrotermálníchroztoků. Přínosová perioda je vylučování nerostů, jimž je společný neporušený látkový přínos. V prostoru ložiska nedochází během přínosové periody k intermineralizačním tektonickým pohybům, které by přerošovaly látkový přínos. Krystalizační interval vymezuje období, ve kterém se vylučovala jedna generace minerálu.

Nejčastěji pozorovanými texturami výplně Dlouhé žíly byly ve sledovaných oblastech textury druzové a brekciové. Méně často textury páskové.Žilné minerály u většiny žil tvořily druzové formy výplně puklin téměř během celého vývoje žíly. Dostatek prostoru při vylučování minerálů podmínil obvykle jednostranně dobře vyvinuté krystaly nebo druzy rudních a nerudních žilných minerálů. Častým zjevem stříbrských žil je i jejich brekciovitost. Ta vznikla opakujícími se tektonickými pohyby na žíle a je typická pro starší vývojové stádium. Brekciovité textury jsou velmi nápadné, protože nejčastějším ulomkovitým materiálem jsou tmavězelené algonkycké fylity, které jsou tmeleny mladším, bílým nebo světlešedým žilným křemenem.

1.3. Rozdělení stříbrského revíru

Stříbrský rudní revír je možné rozdělit do několika samostatných zón, nebo revírů. Jedná se o revír Centrální, Kšický, Svatopetrský, Všech svatých, Jirenský a Kladrubský. Nyní se k nim podrobněji vrátíme.

Centrální revír

Tento revír patřil v minulosti k nejbohatším stříbrským revírům a z hlediska počtu žil a s tím spojených důlních provozů představoval mezi revíry ostatními absolutní jedničku. V něm se vyskytoval značný počet žil, jejichž názvy se často měnily stejně, jako názvy dolů v souvislosti s náboženským a politickým vývojem. V dalším textu jsou užívány názvy, které se ustálily v průběhu posledních sta let. V tomto revíru patřila k nejvýznačnějším Dlouhá žíla. Ta dosahovala délky 3 000 metrů (včetně Kazimíra a Aloisie) a její mocnost se spolu s odžilky měnila a pohybovala se v rozmezí několika milimetrů až šesti metrů . Mocnost se měnila velice rychle a zcela nepravidelně. Směrem do hloubky se zvyšovala a získávala pravidelnost. Dlouhou žílu doprovázelo několik odžilků s paralelními žílami o celkové délce zhruba 1 500 m. Z nich nejvýznamnější nesla název Důvěra v Boha. Převládající minerál na Dlouhé žíle představoval křemen a baryt. Rudní složku potom galenit (PbS2) a na druhém místě sfalerit (ZnS2). Zastoupení zde měly i pyrit, chalkopyrit, fluorit a kalcit. Dlouhá žíla byla v minulosti nejdéle těžena. Nejprve královskou dědičnou štolou Svatého Prokopa a z ní raženým překopem, systémem sledných chodeb a historických šachet Söger, Kunst, Leo. Střední část Dlouhé žíly byla těžena spolu s odžilkem Důvěra v Boha Jámou číslo I . Její jižní část doly Svěží štěstí (Frisch Glück), Galli, Maxmilien, Terezie, Rudolph a Jámou číslo II. Směrem jihovýchodním představovaly charakteristické znaky na žíle drůzovitost a brekciovitost. K drůzovitosti vytvořilo předpoklady rychlejší rozevírání pukliny než její vyplňování a k brekciovitosti potom několikanásobné pohyby ker, svírajících rudní žílu. Charakteristické rudní materiály, galenit a sfalerit tvořily v křemeni nejčastěji struktury vtroušené až přerušovaně páskované.

Dlouhá žíla je situována na území tří katastrů, Stříbro, Svinná a Sytno a má sklon k západu v hodnotě 60 – 800. Pokud pomineme historická již specifikovaná důlní díla, dá se konstatovat, že v novodobé etapě hornických dějin ve Stříbře byla otevřena třemi jámami a štolou.

Jáma číslo I bývala situována vlevo v těsném sousedství silnice ze Stříbra do Plzně a ještě dnes je toto místo v terénu identifikovatelné. Zde se silnice v minulosti propadla a doprava musela být přerušena. Tento úsek je identifikovatelný podle vyzděných silničních příkopů. Jáma číslo I měla souřadnice v systému JTSK (Jednotná trigonometrická síť katastrální) x = 1 066 324,80; y = 847 813,47 a výšku v systému BPV (Balt po vyrovnání) 472,52 m.n.m. Jednotlivá podzemní patra bývala situována následovně:

Ohlubeň jámy na terénu 472,52

3. patro (starců) 365,50

4. patro (starců) 337,50

5. patro (starců) 308,50

7. patro (první nové) 238,50

8. patro (druhé nové) 190,20

9. patro (třetí nové) 138,30

Jáma dosahovala celkové hloubky 350,0 m a její dno leželo na kótě 122,52 m.n.m. Směrně nejrozsáhlejší se jevilo 3. patro starců a 1. patro nové, jejichž celková délka chodeb dosahovala 1 400 m. Jáma číslo I je v úrovni třetího patra spojena překopem s 1 338 m dlouhou královskou dědičnou štolou svatého Prokopa. Jáma číslo I byla dokončena v roce 1953, v předstihu se na ní v roce 1951 vystavěly závodní budovy a v roce 1968 dostal důl novou těžní věž . Poslední vůz rudy vyjel z Jámy číslo I 22.12. 1974. Ve vzdálenosti 1 217, 68 m od jámy číslo I bývala nad svahem řeky Mže v provozu Jáma číslo III (bývalý důl Leo)a pod ní zaraženo od řeky Mže štolové patro, které tvořilo zároveň odvodňovací dědičnou štolu. Štolové patro je patrem starců, ale v roce 1972 jej vyzmáhali a odvodňovalo celou oblast Dlouhé žíly. Ústí štoly Dlouhá žíla má souřadnice v systému JTSK(Jednotná trigonometrická síť katastrální) x = 1 064 610, 10; y = 848 009,20.

Jáma číslo III (bývalý důl Leo, i s úpravnou provozovaný do roku 1931), měla souřadnice v systému JTSK (Jednotná trigonometrická síť katastrální) x = 1 065 113,55; y = 847 938,40 a výšku v systému BPV (Balt po vyrovnání) 448,49 m.n.m. Jednotlivá podzemní patra bývala situována následovně:

Ohlubeň jámy na terénu 448,49

1. patro (starců) 361,49

2. patro (starců) 329,19

3. patro (starců) 289,49

4. patro (první nové) 243,19

5. patro (druhé nové) 193,39

6. patro (třetí nové) 139,49

7. patro (čtvrté nové) 97,49

Jáma dosahovala celkové hloubky 370,0 m a její dno leželo na kótě 78,49 m.n.m. Směrně nejrozsáhlejší se jevilo 1. patro starců a 4. patro nové, jejichž celková délka chodeb dosahovala 700 metrů. Jáma číslo I byla propojena v úrovni třetího patra s jámou číslo III v úrovni prvního nového patra nepřístupně a pátého patra jámy číslo I s třetím novým patrem jámy číslo III přístupně. Jáma číslo III měla souvislost se štolou Dlouhá žíla, dlouhou 551,5 m. Poslední vůz z Jámy číslo III vyjel 31.10. 1974. S hloubením bývalého dolu Leo se započalo koncem roku 1923 a v červenci 1924 se dosáhlo hloubky 165 metrů. Na jámu Leo se převzal opravený parní těžní stroj z dolu Žentourová jáma (Göppelschacht) s výkonem 255 koňských sil (188 kW). Důl disponoval ještě šikmou skipovou jámou. Pravidelná těžba byla zahájena v roce 1927 a ukončena v roce 1931. Důl Leo disponoval vlastní třídírnou (F15,F16).

Jáma číslo II (dříve důl Frisch Glück) ležela na jižní části Dlouhé žíly ve vzdálenosti 439,50 m od Jámy číslo I. Poslední vůz rudy z Jámy číslo II vyjel 28.2. 1966 . Jáma měla souřadnice v systému JTSK x = 1 066 735,70; y = 847 657,53 a výšku v systému BPV 464,26 m.n.m. Jako jižní pokračování Dlouhé žíly bývají označovány žíly Aloisie a Kazimír. Propůjčka na původní jámu Svěží štěstí (Frisch Glück) byla udělena 5.4. 1871 a ještě ve stejném roce byla jáma zaražena. Po delší odmlce se zde začalo těžit opět v roce 1927. Jáma II měla v minulosti 11 pater.

Druhou nejbohatší a nejdéle těženou žílu v Centrálním revíru představuje žíla Bohaté boží požehnání (Reiche seegen Gottes Gang). V posledních sto letech byla nazývána pouze Bohaté požehnání. Po ní byla ražena od 27.9. roku 1513 hluboká královská dědičná štola Svatého Prokopa. Ústí této štoly v systému JTSK (Jednotná trigonometrická síť katastrální) má souřadnice x = 1 065 146,10; y = 848 572,20. Ze souřadnic jsme zjistili, že ústí hluboké královské dědičné štoly Svatého Prokopa je od ústí dědičné štoly Dlouhá žíla vzdáleno 777,35 m. V roce 1564 zažádali kverkové (nákladníci) panovníka o krytí alespoň třetiny nákladů na prodloužení hluboké královské dědičné štoly svatého Prokopa, která v té době již podsedala a odvodňovala doly Mokhra (později důl Reiche seegen Gottes a ještě později Jan Baptista) a Klingerschacht . Potřebovali tehdy postoupit s čelbou štoly alespoň o 78 m. žíla Bohaté požehnání měla směrnou délku 1 100 m. Protože hluboká královská dědičná štola Svatého Prokopa i žíla Bohaté požehnání patří k ose dobývání rud pod kopcem Ronšperk, maličko se o ní zmíníme. Ústí této štoly je situováno na pravém břehu Mže poblíž Červené lávky. Část štoly je dnes součástí hornického skanzenu. Je ražena v pevné hornině, v níž se vyskytoval pískovec, ve směru východo – východo jižním (h10) s celkem nepatrnými nepravidelnostmi ve svém průběhu. V padesáti metrech od ústí zastihuje žílu Bohaté požehnání (Reiche seegen Gottes), na níž došlo k vyřízení. Ve vzdálenosti 180 m od ústí kříží puklinu, kterou sleduje ve směru jižním (h12), ve kterém pokračuje v délce 80 m. V tomto místě, tedy 260 m od ústí kříží žíla Bohaté požehnání žílu Magdalena. Zde je situováno první hloubení dolu Jan Baptista a štola dále pokračuje v původním východo – východo jižním směru. V místě křížení žil vyřídili starci žílu dvěma čelbami a několika výstupky a sestupky v celkové délce 170 m. Ve vzdálenosti 30 m od prvního hloubení je vyražen komín a po dvaceti metrech následují další. Před posledním komínem je na hlubokou dědičnou královskou štolu Svatého Prokopa napojena hlavní těžní jáma dolu Jan Baptista (Alter Stollen Schacht). Ta dosahuje 50 m hloubky pod terénem. Dále štola pokračuje stejným směrem v délce 220 m. Zde je hlavní žíla roztříštěna několika puklinami a jednou z nich, s pískovcovou výplní, zcela odříznuta. Štola pokračuje dále, zde se narazilo na stařiny, až narazí na východní zrudnění (žílu). Z této žíly je později ražen překop na žílu Flachentrumm. Žíla Bohaté požehnání tak dosahuje nyní délky 690 m a svislé hloubky 90 m. K podsednutí dolu Bohaté požehnání (Reiche seegen Gottes) bylo nutné postoupit s čelbou štoly ještě 220 m. V horizontu asi 50 m nad počvou dědičné štoly Svatého Prokopa byla zaražena štola s názvem Prostřední, která tvořila hlavní komunikaci dolu Bohaté požehnání a jejíž ústí je situováno v blízkosti těžní jámy dolu Jan Baptista.

Dnes je Královská dědičná štola Svatého Prokopa součástí prohlídkové trasy hornického skanzenu od ústí až na vzdálenost necelých 60 m k přítokové a odtokové štole, která dědičnou štolu kříží ve vytesané komoře zde bývalo provozováno vodní kolo o průměru 6 m.

Na žíle Bohaté požehnání býval situován ještě důl zvaný Žentourová šachta (Göppelschacht), později přezmáhaný a přejmenovaný na důl Brokárna a novodobě na Jámu číslo IV. Důl Brokárna nesl název podle nedaleké továrny na výrobu broků. Jáma Brokárna je tedy situována na žíle Bohaté požehnání (Reiche seegen Gottes). Bývala osazena těžním strojem s koňským pohonem, tedy klasickým žentourem (Göppel), odtud název Göppelschacht, ale lidově se jí říkalo Gabel nebo Kabel. Pro čerpání důlních vod sloužilo pístové čerpací zařízení s vodním pohonem. Pohonnou sílu sem přenášelo mihadlo od Kaupkova mlýna. 55 metrů severně od této jámy míval důl k dispozici další jámu, výhradně pro fárání havířů (Tretraschacht). V ní byl zřejmě instalován parní stoupací stroj a lezné oddělení. Jáma Göppelschacht byla spojena překopem s hlubokou královskou dědičnou štolou Svatého Prokopa. V roce 1926 vlastnila důl firma Simon Hofmann z Plzně a jednotlivá důlní patra byla zaražena v následujících hloubkách takto:

Kóta ohlubně jámy 415,22 m.n.m.

Střední patro 24 sáhů (klafterů) = 45 metrů

První patro 36 sáhů = 66 metrů

Druhé patro 44 sáhů = 83 metrů

Třetí patro 51 sáhů = 96,5 metru

Čtvrté patro 60 sáhů = 113 metrů

Páté patro 70 sáhů = 132 metrů

Souřadnice jámy Brokárna v systému JTSK: x = 1 065 457,08; y = 848 435,64; z = 415,22 m.n.m. (BPV). Po roce 1955 byla jáma Brokárna nazývána Jámou číslo IV. Tato jáma byla zmáhána od roku 1953. V té době přecházela v hloubce 123 metrů z jámy svislé na jámu šikmou (úklonnou). V roce 1954 byla jáma prohloubena nejprve na 182,3 a následně na 280 metrů a nyní již kompletně jako svislá. Poslední vůz s rudou vyjel z jámy Brokárna 28. února 1966 a od té doby se již pouze čerpaly důlní vody (F30,F88).

Závěrem lze k žíle Bohaté požehnání říci, že se svým vývojem podobala Dlouhé žíle, pouze s tím rozdílem, že měla stabilnější mocnost. Ve směru jižním se zvyšovala mocnost i kovnatost. Hlavní rudní složku představoval galenit a sfalerit, bohatý na kadmium a germánium.

Mezi žílami Bohaté požehnání a Dlouhou žilou se vyskytovalo několik žil a odžilků lokálního významu, o nichž se nyní zmíním. Jednalo se o Ležatý odžilek žíly Bohaté požehnání, který se v hloubce 120 m pod úrovní dědičné štoly svatého Prokopa spojoval se žilou Bohaté požehnání. Ve vzdálenosti 120 m východně od Bohatého požehnání je zaznamenána žíla Bohumír (Gottfried) a Johann der Jüngere. Ve vzdálenosti 160 m východně od žíly Bohaté požehnání byla vyvinuta žíla Barbora a ve vzdálenosti 260 m potom ještě žíla Michael . Ve vzdálenosti 550 m východně od žíly Bohaté požehnání byla vyvinuta žíla s názvem Důvěra v Boha (Hoffnung zu Gott) a nyní jsme u Dlouhé žíly, od které budeme staničit dále. Pokračujeme stále na východ. Východně od Dlouhé žíly byla vyvinuta žíla s názvem Svatý Michael u Evangelisty s průměrnou mocností 25 cm, ověřená stejnojmennou štolou, vedenou z pravého břehu Mže, v roce 1955 vyzmáhanou. Další žíly s názvy Evangelista, Novoroční a Vincenti byly otevřeny štolou, vedenou z pravého břehu řeky Mže a dolem Evangelista. Na základě dochovaných hald lze usuzovat, že se jednalo o rozsáhlý důlní podnik. Pokud půjdeme dále na východ, dostaneme se do míst žíly Juda-Tadeáš, ověřené štolou s nálezy drůzovitých balvanů žíly s mocností 50 cm. Několik žil Centrálního revíru je situováno ještě dále po toku řeky Mže. 850 m severo-severo východně od Dlouhé žíly se nachází žíla Mariaheimsuchung a 1 600 m severovýchodně od ústí štoly Dlouhá žíla žíla Florian. Nyní vezmeme jako výchozí bod jižní konec Dlouhé žíly. Stále se ještě jedná o revír Centrální. 550 m západně od tohoto konce byl v minulosti situován hlubinný důl Antonín I a Antonín II, kde bylo ložisko tvořeno žílami s názvy Antonín, Prokopi, Georgi, Gervasi a Matka Anna (Mutter Anna), pokud se nejednalo o žílu jedinou s několika odžilky, označovanými různými jmény. Západně od dolů Antonín I a II je situována jedna z mála žil, které má směr východ – západ, téměř všechny ostatní mají průběh ve směru sever – jih. Tato žíla nese jméno Antonín Paduánský (Anton de Padua). Ověřena byla dvěma štolami, z nichž jedna měla ústí v prostoru dnešní vrátnice Geoindustrie a druhá o něco níže, vlevo při silnici ze Stříbra do Kladrub, ta se v roce 2005 propadla na zahradě rodinného domu. Obě potom probíhají pod železničním nádražím ve Stříbře. Různé části této žíly či odžilky nesly jména Cecília, Lutius a Tři králové (Dreikönig). Žíla dosahovala délky 650 m. A kruh se nám pomalu uzavírá. V Centrálním revíru je situováno ještě mezi žílami Antonín Paduánský a Bohatým požehnáním několik dolů a štol, z nichž některé bývaly situovány na jediné žíle. Jedná se o štolu Boží vůle (Gottwill), situovanou 200 m západně od Božího požehnání (Reiche seegen Gottes) . Ve vzdálenosti dalších 100 m západně od štoly Vůle boží dobýval rudu důl Svatá Barbora a ještě o 100 m dále na západ důl Josef II (dříve Marie pomocná) a ještě o dalších 160 m dále na západ důl Svatá Anna u Stříbra (dříve Jan Nepomucký). Důl Jan Leopold se nacházel ve vzdálenosti 450 m jihovýchodně od Anny a 220 m východo – severo východně od Leopolda bývala v provozu jáma Barbora a severovýchodně od ní ve vzdálenosti 130 m potom jáma Otto.

K jižní části Centrálního revíru bývají počítány i žíly, situované na soutoku řek Mže a Úhlavky, či přímo na Úhlavce. Štola situovaná západně od soutoku nesla jméno Haringsmühlestollen, 250 m nad ústím této štoly je situováno ústí štoly Oberer der Haringsmühlestollen. Dále se v tomto území v minulosti provozovaly štoly Urban a Jižní Urban a především žíla Nový Prokop se stejnojmenným dolem. V roce 1781 měla tato štola délku 520 m a zhruba uprostřed byly vyvinuty dva odžilky. Na terénu nad štolou se táhl 300 m dlouhý pás propadlin.

Z dalších dolů bych připomenul Marii pomocnou (Mariahilf), situovanou v místě bývalého koupaliště nad jezem na Mži. Této štole odpovídal na pravém břehu Protiklonný odžilek. Těžbu na něm i ve štole provozovalo stejně jako v Novém Prokopu těžařstvo Marie pomocná (Mariahilf). 100 m východně je dodnes patrné ústí štoly Svaté Trojice.

Protože nejvýznamnější žíly centrálního revíru jsou na severu ukončeny tektonikou (poruchou), která koresponduje s údolím řeky Mže, stal se ve Stříbře ústředním motivem prospektorské činnosti nález pokračování již zmiňovaných bohatých žil na levém břehu řeky Mže. Tímto způsobem vzniklo několik průzkumných štol. Jedna z nich byla zaražena přímo na levém břehu řeky Mže, asi 50 m proti proudu od Červené lávky a nesla jméno Magdalena. Další taková díla představovaly dvě štoly parkové, horní a dolní. Štola U Pičmana sleduje pukliny proti Dlouhé žíle . Další takové dílo představuje štola Juda. Aby byl výčet úplný, je třeba na tomto místě připomenout Severní šachtu, situovanou při silnici do Kšic, poblíž hřbitova. Z ní byl ražen 50 m dlouhý překop východním a 100 m západním směrem .

Kšický revír

Rozvoj tohoto revíru zapříčinil nález stříbro-galenitových žil v prostoru obcí Únehle – Kšice, severně od Stříbra. S jejich dobýváním na žíle Svatý Prokop začalo těžařstvo Marie Pomocná (Mariahilf), které vyhloubilo u Kšic důl s názvem Svatý Prokop. Žíla vykazovala převahu karbonátů nad křemenem a nízkou drůzovitost s téměř monominerálním galenitovým zrudněním a vyšším obsahem stříbra, vázaného na gelenit, jehož obsah však nepřekročil 600 g . t-1. Zrudnění mělo prakticky ve všech patrech dolu stejnou délku. Dobývání probíhalo do svislé hloubky 220 m a ani do větších hloubek nebylo prokázáno vyhluchnutí, ale počítalo se se zrudněním do hloubky 380 m podle zkušeností s ostatními stříbrskými doly. Proto došlo po roce 1950 k prohloubení těžní jámy z 220 na 270 m. Kromě žíly Prokop se realizovala ještě těžba na třech dalších nepojmenovaných žilách. Za zmínku ještě stojí pokusný důl Unolla, situovaný ve vzdálenosti 850 m jihovýchodně od Kšic a také jáma Svatý Petr .

Protože tento revír je situován nejblíže k Pernarci, zmíním se zde stručně o těžbě barytu. Barytové žíly v oblasti Pernarce jsou vázány na poruchovou zónu s křemen-polymetalickou mineralizací. Ložisko Pernarec bývalo těženo v letech 1924 až 1960 Starou a Novou jámou v sedmi patrech do hloubky 142 m. V letech 1924 až 1945 realizovala těžbu německá firma „Baryt Company Reichl a Bleier v Pernarci“ a v letech 1945 – 1960 tři firmy „Západočeské rudné doly Dubí“, „Železnorudné doly Nučice a Ejpovice“ a „Rudné doly Příbram“. Z ložiska se vytěžilo celkem 60 000 tun barytu, který se upravoval zčásti v místě v nevelké gravitační úpravně. Baryt sloužil jako příměs do ochranných protiradioaktivních omítek, sklářskému průmyslu, do těžkých suspenzí a k výrobě barvy s názvem Litopon. Baryt se vyskytoval i u sousedních Černovic, kde je situován ve fylitických břidlicích na levém břehu Mže. Těžba zde probíhala v krátkých štolách do roku 1962, kdy musela být zastavena, protože větší část důlního pole se nacházela v zátopovém pásmu budoucí přehrady Hracholusky.

 

Revír Svatého Petra

Zde probíhala těžba severovýchodně od revíru centrálního v těsném sousedství silnice do Butova u kostelíka Svatého Petra. Ve štolách, nalezených na pravém i levém břehu řeky Mže nebyly nalezeny významnější rudní žíly, přestože mnoho štol bylo v roce 1962 vyzmáháno a lokálně na nich nalezeny historické rudné dobývky. Ve dvou štolách s názvem Amálie nalezli havíři vytesané letopočty. V jedné 1870 a ve druhé 1917. Mnoho takových štol zaplavila voda při napouštění přehrady Hracholusky. Pro zajímavost uvádím, že v jedné ze štol přebýval až do roku 1962 opuštěný stařec. Zřejmě velice staré báňské práce byly objeveny ve vzdálenosti 800 m východo-severo východně od kostelíka Svatého Petra v zalesněné stráni na pravém břehu Petrského potoka. Jednalo se o haldu, na níž byl v šedesátých letech 20. století nalezen šedavý drůzovitý křemen s dutinami po krychlovitém materiálu. Tento revír patřil k těm nejméně význačným ve stříbrském rudním obvodu .

Revír Všech Svatých

Revír je situován při obou březích řeky Mže směrem na západ od jejího soutoku s řekou Úhlavkou a tedy vlastně i západně od města Stříbra. Nejstarší známý důl nesl jméno Všech Svatých (Allerheiligen). Stejnojmenná žíla je identifikovatelná podle 500 m dlouhé linie propadlin na terénu. Žíla je od západu rozfárána štolou, jejíž ústí je situováno na pravém břehu řeky Mže a od východu větší štolou, dnes zakrytou uzávěrem u odvalové haldy. Tento důl byl v minulosti exploatován pouze do úrovně hladiny řeky Mže, ale má perspektivní zásoby i do budoucna, ovšem za podmínky regulace řeky tak, aby se zabránilo průsakům vod do dolu a to až do hloubky 200 m pod úrovní hladiny. Pokud počítáme se šíří dobývky 1,2 m, uvolnilo by se 226 800 tun rudy. Centrální a nejvýznačnější dílo celého revíru představoval důl Vojtěch (Adalbert), dobývající rudu ze dvou křížících se žil. Původní důl byl založen okolo roku 1800. Z nich žíla Vojtěch měla směr sever – jih (h12) a žíla Josef téměř kolmý, východ – západ (h5). Důl Vojtěch byl otevřen štolou a těžní jámou. Štola nafárala ve vzdálenosti 25 m severně od hlavní těžní jámy žílu Josef, která měla úklon 600 k jihu a na třetím patře v hloubce 45 m pod počvou štoly Vojtěch křížila žílu Vojtěch (Adalbert). Její mocnost se pohybovala v rozmězí 1,0 až 1,5 m. Protože se jedná o nejvýznačnější důl tohoto revíru, stručně se o něm zmíním. Žíla Vojtěch (Adalbert) byla otevřena v dolových mírách Adalberti číslo I až Adalberti číslo IV, propůjčených 12. 7. 1901 společnosti „Allerheiligen Blei und Zinkbergbau Gewerkschaft in Wrbitz“ štolou, která dosáhla již v roce 1913 délky 230 m. Z ní razila společnost dvě hloubení a dva komíny. Ve druhém roce první světové války převzala od těžební společnosti na základě § 18 o válečných dodávkách důl Vojtěch vojenská správa. Za jedenáct měsíců v roce 1916 se vytěžilo celkem 2 859 tun rudy a měsíční produkce koncentrátu obnášela 40 tun s obsahem 40% olova. V tomto období pracovalo v dole šestnáct havířů, sedm odbíhačů, dva tesaři a v úpravně 45 dělníků. Na konci roku 1916 dosáhla hlavní těžní štola délky 310 m. Ve vzdálenosti 290 m od jejího ústí byl ražen větrací komín v místě, kde počva štoly dosahovala hloubky šedesát metrů pod terénem. V roce 1917 se vyrazilo celkem 632,7 metru chodeb. V polově roku 1918 ztratila vojenská správa o těžbu zájem a tak se důl Vojtěch dostal do pronájmu společnosti „Erzbergbau Actien Gesselschaft“. Ta zde však působila pouze jediný rok. V té době se zařízení dolu skládalo ze dřevěné strojovny vybavené kompresorem o výkonu 2,5 m3 vzduchu minutově, poháněným benzinovým motorem s výkonem 18 koňských sil (13 kW). Vzduchový kompresor poháněl čtyři vrtačky typu „Piccolo – Hämmer“. Dále se skládal z dřevěné úpravny vybavené jediným drtičem a mlýnem značky Rost, třídícím stolem a několika třídícími síty. V dole probíhalo zčásti i vrtání ručním způsobem, protože kompresor utáhl pouze čtyři vrtačky.

Pro představu uvádím, že v roce 1919 bývala rubanina dopravována štolou Vojtěch (Adalbert) na vzdálenost 420 m a odtud vytahována vzduchovým vrátkem z hloubky 60 metrů na den. První důlní patro se nacházelo v hloubce 50 metrů pod úrovní počvy štoly. Potom celková svislá dopravní hloubka představovala 110 metrů. Protože kompresor měl nedostatečný výkon, nebylo možné těžit a vrtat zároveň. Prostě se buď vrtalo, nebo vytahovalo. V roce 1919 si vydělával měsíčně horní správce či vrchní štajgr 350 Kč a k tomu prémie 50 až 100 Kč. Dílovedoucí 375 Kč a účetní 450 Kč. V tomto roce disponoval důl třiceti havíři, deseti odbíhači, šesti dělníky na povrchu a v úpravně dvaceti dělníky a třiceti ženami. Dále potom dvěma střelmistry a jedním dozorcem v dole a jedním na úpravně. Pracovní doba obnášela osm hodin v dole a deset hodin na úpravně.

Již v březnu roku 1919 předala firma Erzbergbau Actien Gesselschaft zastoupená Dr. Ing. Pavlem Chlebusem důl Vojtěch společnosti Metall und Erzgesselschaft m.b.H. zastoupené Ludvíkem Hankerem. V přebíracím protokolu figuruje zmínka o Příčné žíle (Quergang), otevřené dvěma překopy vedenými v úrovni štoly Vojtěch a o 11 metrů výše. Již v roce 1920 realizovala nová společnost rozsáhlé investice a modernizaci dolu. V té době disponoval důl Vojtěch (Adalbert) 440 metrů dlouhou štolou a těžní a větrací jámou. Ty byly od sebe vzdáleny 100 metrů. Těžní jáma měla průřez 2 x 4 metry se dvěma odděleními dopravními a výtlačným vodním potrubím. Křížila štolu Vojtěch a pokračovala ještě o padesát metrů níže na první patro tak, aby z ní mohly být raženy (vzhledem k počvě štoly) dva horizonty, -25 a –50 m. V nesoudržných materiálech firma jámu v hloubce 10 m pod ohlubní vyzdila, zbytek zajistila srubovou výztuží. Těžní vrátek poháněl nyní již parní těžní stroj s výkonem 55 koňských sil (40,5 kW). Těžní klec byla pouze jednopatrová, sloužící jenom k dopravě materiálu. Nefáralo se tudy. Fáralo se lezným oddělením po žebřících větrnou jámou. Také těžní jáma byla vybavena nouzovým lezným oddělením. K dopravě v podzemí se využívaly hunty na rozchodu kolejí 470 mm s ručním pohonem, tedy bez lokomotiv či lanovek. V letech 1921 až 1922 se však projevilo, že hospodářský výsledek nesplnil očekávání. Proto došlo k přerušení provozu až do března 1923, kdy se opět těžba obnovila za podmínky, že výtěžek bude alespoň krýt provozní náklady. V té době představovala hranice bilančnosti mocnost žíly tři centimetry, což znamenalo 187 kg z metru čtverečního. Zřejmě se však již nedařilo, protože když 31. března 1924 vypršela nájemní smlouva, společnost Metall und Erzgesselschaft m.b.H. si ji už neprodloužila. Důl Vojtěch nadále provozoval vlastník, tedy společnost Allerheiligen Blei und Zinkbaugewerkschaft. No a nastala obdobná situace jako u předchozího těžaře Metall und Erzgesselschaft m.b.H., tedy rozsáhlá investiční výstavba, modernizace, krize a zhroucení. Začátkem roku 1929 se důl dostal do konkurzního řízení.

Před zastavením provozu v roce 1928 dosáhla těžní jáma hloubky 115 m, osazena byla patnáct metrů vysokou dřevěnou těžní věží, která měla ve výšce třináct metrů zaústěn 3,3 m široký a 26,4 m dlouhý spojovací most s kolejovou dráhou, vedoucí do úpravny.

Ostatní důlní díla, vybudovaná na žilách s názvy Jan, Ignác, Jan na poušti, František, Starý František a vlastně i Všech Svatých nedosáhla nikdy takového významu jako Vojtěch (Adalberti). Přesto se o nich velice stručně zmíním.

Důl František býval situován na stejnojmenné žíle a od ústí štoly dolu Všech Svatých (Allerheiligen) se nacházel ve vzdálenosti 680 metrů západním směrem na pravém břehu Mže v údolí. Důl Ignác býval situován v Isabelině údolí na levém břehu Mže. Ústí štoly se nacházelo vpravo od Kostíkova mlýna (Knochenmühle).Ve vzdálenosti 70 m od mlýna je patrné vyzděné čelo štoly Ignác, zaražené v roce 1836 a severně od něho je patrná v poli propadlina. Pro úplnost je třeba se ještě zmínit o žíle a dole Svatý Jan na poušti (St. Johann in der Wüste). Žíla byla v minulosti otevřena dvěma štolami, spojenými překopy. Spodní štola má délku 190 metrů a vrchní, která je situována o 35 metrů dále a o 9 metrů výše dosahovala délky 120 metrů. Dobývání realizovala stejná společnost, jako na dole Vojtěch, tedy Allerheiligen, která obdržela propůjčku dolových měr Jan I až Jan IV 12.7. 1901. Ve vzdálenosti 1,2 km od dolu Všech Svatých tvoří řeka Mže ostrou zákrutu, takže teče v krátkém úseku od severu k jihu a západně od tohoto místa jsou patrné staré haldy a bývala zde ústí obou štol. Této společnosti byly ve stejný den propůjčeny ještě dolové míry Prokop I až Prokop IV. Ve vzdálenosti 170 m severně od Kostíkova mlýna (Knochenmühle) byla zaražena štola s názvem Nová nálezná (Neufundstollen). Když sledujeme začátek horního kanálu Kostíkova mlýna (Knochenmühle), je po 170 metrech odbočka cesty vlevo. Odtud kousek na severozápad jsou znatelné propadliny tohoto dolu a 430 m západně od ústí štoly Ignác je situována štola Nová stříbrožilná.

Revír Jirenský

Žíly jsou v tomto revíru situovány na stejnojmenném kopci Jirná, na jeho západním a jižním svahu. Teprve v letech 1958 – 1960 byly nově založenou Jámou Jirná objasněny poměry v okolí žíly Ondřej (Andreas). Došlo k podfárání historických dobývek, těžených po ukončení třicetileté války (1648) a ověřilo se, že hlavní žílou je zde Anna, která v prodloužení severním směrem nesla jméno Laurentius. Tvořena byla několik metrů mocnou pozicí drůzovitého křemene, ve kterém je sfalerit obsažen pouze stopově a jen vyjímečně tvoří několik metrů dlouhé čočky s vyšším obsahem. Vyskytují se zde formace s obsahem olova, zinku a barytu. Žíla Ondřej vysílá do nadloží několik méně významných odžilků, z nichž stojí za zmínku pouze Vincentinus a Benedictus. Na Benedictu je zaznamenána v minulosti v roce 1810 v mapě 40 m dlouhá dobývka. Štola Ondřej (Andreas) měla v zákrese v mapě z roku 1810 délku 550 m a ve vzdálenosti 350 metrů od ústí se rozdvojovala. Štola sledovala stejnojmennou žílu. Později v roce 1837 dosahovala štola na odžilku Benedictus délky 80 metrů a Laurentidus 100 metrů. V tomto roce patřily dobývky hraběti Kašparu Šternberkovi.

Východně od žíly Ondřej bývala v minulosti provozována jáma, zvaná Barytová šachtice. Na jižním svahu Jirné v údolí řeky Úhlavky leží ústí štoly Dolní Ladislav a východně od něho je zavalené ústí a odval štoly Horní Ladislav . Obě díla spolu souvisela a sledovala žílu s mocností 70 centimetrů ve směru východo – severo východ (h10). Štola Horní Ladislav bývala přístupná pouze za vysokého tlaku vzduchu v mrazivém zimním období, jinak se jevila z hlediska koncentrace CO2 vysoce nebezpečná. Zde dobývaná žíla nese také jméno Ladislav. Žíla Ferdinand je snad jihovýchodním pokračováním žíly Ladislav. Na základě propadaných dobývek v linii dlouhé 200 metrů lze usuzovat na její mocnost okolo 50 centimetrů a intenzívní dobývání. Ve vzdálenosti 250 metrů východně od žíly Ferdinand je situována žíla Nové štěstí. Ta byla okolo roku 1860 otevřena štolou se 12 metrů hlubokým hloubením. Pekelské štoly (Höllbachstollen), situované severně od žíly Ferdinand měly zřejmě pouze průzkumný charakter a nesledovaly žádné významné žíly.

Revír Kladrubský

Tento revír se rozkládá západně a jihozápadně od revíru Jirenského. V severním i jižním okolí Kladrub. Vyskytovaly se v něm pouze práce menšího rozsahu. Nejvýznačnější historické důlní dílo představoval důl Jakub v Kladrubech (Jakobizeche). Jednalo se vlastně o dvě štoly, horního a dolního Jakuba. O důlních dílech jsou zaznamenány poznatky jen na základě vyprávění starých havířů, německého spisu z 15.7.1928 a z mapy z roku 1810. Důl představovala štola, sledující žílu směrem k jihu. Její ústí je situováno při řece Úhlavce a ve vzdálenosti deset metrů od něj je 33 metrů hluboké hloubení. Z něho bývala v hloubce 24 m sledována 20 metrů dlouhou chodbou, vedenou směrem severním, souvislá žilka 10 – 15 centimetrů mocného galenitu. Směrem severovýchodním sledoval důl v délce 17 metrů pouze bezvýznamnou puklinu. V roce 1923 získala důl od firmy Simon Hofmann z Plzně německá firma „Blei und Silber EBG“. V té době probíhalo čerpání důlních vod z hloubení vodotěžným strojem na vodní pohon, poháněným soutyčím. Jednalo se o klasické mihadlo. Severněji od bývalého dolu Jakub se nacházejí štoly s názvy Důvěra v Boha, Koruna a Cecílie. První zmínka o nich pochází z roku 1810, kdy byly zakresleny v mapě. Štoly Koruna jsou dvě a obě sledovaly v délce několika metrů zcela bezvýznamnou hydrotermální křemennou žilku. Situovány byly300 m pod ústím štoly Důvěra v boha. Štola Cecílie představovala jistě větší dílo, což lze usuzovat podle velikosti haldy při jejím zavaleném ústí, situovaném nedaleko obecního mlýna . Štola Důvěra v boha (Trau auf Gott) se nalézala pouze několik metrů pod terénem ve vzdálenosti 400 m severně od Kladrub a sledovala jen žilku s nevýrazným zrudněním .

Tento revír není součástí požadavku objednatele na provedení prací.

2 Provedené práce

2.1 Archivní inventarizace

Kamerální příprava vycházela především z archivních podkladů firmy DIAMO s.p. o.z. SUL Příbram ( bývalých RD Příbram ), archivních zpráv ing. Pošepný, znalostí místních speleologů, místních starých havířů a osobní prohlídek jednotlivých důlních děl. Z mapových podkladů odečtené souřadnice byly převedeny ze systému JTSK do WGS. Souřadnice důlních děl, které jsou jen zaměřeny GPS (použitý přístroj ), nebyly převedeny do souřadnic JTSK ( všechny důlní díla začínající číslicemi 4945…,00 , 4944…,00 , 4943…,00 a 1300…,00 , 1301…,00 , 1302…,00 )

2.2 Terénní práce

S použitím podkladů připravených během předchozí fáze byla provedena terénní revize jednotlivých objektů. Objekty byly v terénu dohledány, písemně a fotograficky zdokumentovány a polohově doměřeny GPS. V rámci možností byly získány a zhodnoceny informace od místních obyvatel.

Technické práce nebyly prováděny.

2.3 Zpracování dat

Na základě údajů z terénních pochůzek byly vyplněny záznamové listy v požadovaném členění. Situace objektů byla vynesena do map a odečteny jejich nadmořské výšky. Proveden byl výběr fotografické dokumentace a její úprava pro databázi. Na základě terénních poznatků byla ohodnocena nebezpečnost každého díla, finanční náročnost zajištění, dále byla upřesněna kategorie důlních děl.

2.4 Závěrečné zpracování

Výstupem úkolu je předkládaná závěrečná zpráva a kompletní databáze s fotodokumentací ve formátu JPEG na CD-ROM.

3 Výsledky prací

3.1 Počet dokumentovaných objektů

Počet důlních děl dokumentovaných na jednotlivých lokalitách uvádí následující tabulka. Celkem bylo do databáze HDD zaneseno 161 nových záznamů, z toho ve 104 případech identifikujeme objekty jako o stará důlní díla (SDD) a 57 jako důlní dílo opuštěné (ODD). Do registru bylo celkově zapracováno 161 záznamů.

Tabulka 1. Počet dokumentovaných objektů.

Kat.

Stříbro

Svinná, Sytno

Jirná

Celkem

(k. ú. Stříbro)

(k. ú. Svinná)

(k. ú. Jirná)

SDD

63

17

24

104

ODD

48

2

7

57

Haldy

Celkem

111

19

31

161

U důlních děl byla zvláštní pozornost zaměřena na stanovení nebezpečnosti objektu a priority jeho zabezpečení. Přitom:

  • 22 objektů bylo označeno jako neohrožující celospolečenské zájmy - bez viditelných nebo zjištěných negativních účinků na povrch nebo jiných prokazatelných vlivů,
  • 6 objektů (6 ODD)na lokalitě Stříbro, 5 objektů (5 SDD) na lokalitě Jirná potenciálně ohrožuje celospolečenské zájmy - současné zabezpečení je provizorní nebo je třeba do budoucna počítat s jeho průběžným obnovováním, některé z těchto objektů doporučujeme pravidelně monitorovat, doporučujeme urychleně zavést haldovinou, velké propady, u jámy č. III (LEO) doporučujeme urychleně provést novou železobetonovou desku na ohlubni jámy, u štoly Dlouhý tah doporučujeme monitoring a provést sanaci úvodní části štoly do vzdálenosti cca 100 m od ústí z důvodů odtoku důlních vod z revíru
  • 2 objekty vyžadují ( 2 ODD) místní šetření a posouzení jejich stavu pro následné využití pro rozvoj Města Stříbra z pohledu historických tradic a v rámci hornické stezky, jedná se o ( štolu pod hradební zdí a štolu pod pivovarem ).

U hald jde ve všech případech o nevelké objekty, které však místy mají velký kulturně-historický význam (na lokalitě Stříbro 1 halda u štoly Josef ležící v trase naučné hornické stezky, 1 halda podél odtokového kanálu od štoly Prokop pokračující v rámci hornické naučné stezky a haldy u Dlouhé žíly rovněž). Z hlediska celkového významu je hodnocení následující:

  • všechny objekty hald hodnotíme jako haldy nevýznamné, nepředstavující závažnější ohrožení okolního prostředí,
  • 3 objekty považujeme za haldy významné a je nutno je chránit před devastací nebo likvidací.
  • Největší současná halda u jámy č. II (Früschglück )je majetkem společnosti DIAMO s.p. o.z. SUL Příbram, v současné době je z haldy trvale odebírán materiál pro zásyp důlních děl na Stříbrsku
  • Upozorňujeme na skutečnost, že při její rekultivaci v 90. létech 20. století, tehdy bývalá společnost Siemens do haldy navezla spousty betonových konstrukcí ze svého areálu, spousty lahví s neznámou náplní a veškerý nepotřebný materiál včetně barelů, který byl do svahů odvalu přikryt !!! V současné době se proto odebízá materiál ze západní strany haldy.

3.2 Důlní díla reálně nebo potencionálně ohrožující celospolečenské zájmy

(lokalita Jirná ) – všechny důlní díla na této lokalitě vykazují trvalé propady od hloubky 1 – 2 m do hloubky až 7 m v průměru cca 5 – 10 m. Nebezpečné pro houbaře.

(lokalita Svinná ) – doporučujeme provedení nové železobetonové desky na jámě III. LEO – žb. deska je jen 10 cm tl. + osazené panely. Působením par a počasí dochází k její destrukci a hrozí její zborcení. Jáma se dnes nachází v prostoru sice oploceném , majetek honební společnosti Sytno, ale místní se po desce pohybují zcela jistě. Zajištění okamžitě. Doporučujeme provést její revizi. Všechny propady na lokalitě jsou průběžně dosypávány firmou DIAMO s.p.

(lokalita Stříbro) – doporučujeme ze stejného důvodu jako u jámy č. III, provést revizi žb. desky u jámy č. I v areálu firmy Fujikora.

Jáma č.II – je dnes překryta panely a přesypána haldovinou, řeší firma DIAMO s.p. s OBÚ v Plzni. V současné době provádí firma DIAMO s.p. železobetonovou desku na ohlubni jámy č.II.

V roce 2005 provedla firma DIAMO s.p. zajištění několika důlních děl zajištěním mřížemi – štola 2, štola 4, štola sv. Trojice, štoly Anna, štoly Prokop, štoly Horní parkové a štoly Dlouhá žíla novými ocelovými mřížemi.

V roce 2006 provedlo MŽP Praha zajištění několika důlních děl mřížemi štola Amálie, štola Gotwill, štola protiklonný odžilek Michala, štola Maria Heimsung, štola Florián.

Společnost DIAMO s.p.o.z. SUL Příbram trvale provádí dosypy propadů jam, komínů, žil a dalších důlních děl v regionu.

Doručujeme provést dosypy důlních děl pod jamou č. III LEO, mezi šachtou a železniční tratí. Jedná se o jámy Ignac, Muttati, Tage schacht a komín na Dlouhé žíle. Provést okamžitě. V lesích se pohybuje větší množství lidí.

V lokalitě se trvale projevuje vliv počasí na charakter důlních děl. Vlivem počasí neustále dochází k poklesům či nahodilým propadům. Důlní díla nebyla v minulosti likvidována, postupem doby došlo k jejich samovolnému uzavření. Některá důlní díla byla při těžbě likvidována RD Příbram.

V areálu firmy Fujikora se nalézají 3 staré jámy ( Anastázie, Teresie,Nálezná ). Podle informací jámy byly jištěny jen shozením výdřevy a následným dosypem v průběhu začátku 20. století. Z důvodu pohybu velké a těžké techniky, většího množství pracovníků v areálu společnosti bychom doporučovali revizi stavu jam.

4 Závěry a doporučení

Předkládaná zpráva shrnuje výsledky terénní revize hlavních důlních děl a hald v lokalitách Stříbro, Svinná, Sytno, Jirná (Plzeňský kraj, okres Tachov). Celkem bylo v terénu dokumentováno 161 důlních děl, pro které byly v rámci příslušných registrů zpracovány záznamové listy se všemi náležitostmi, včetně geografických souřadnic a fotodokumentace.

104 důlních děl bylo označeno jako SDD neohrožující celospolečenské zájmy. Nebyly u nich zaznamenány negativní účinky na povrch ani jiné ohrožující faktory.

U 6 důlních děl klasifikovaných jako SDD, které mohou znamenat potenciální ohrožení, doporučujeme provádět pravidelné sledování stavu.

57 důlních děl je klasifikováno jako ODD .

3 dokumentované haldy jsou hodnoceny jako významné objekty, které je nutno chránit před devastací nebo likvidací. Ostatní haldy jsou nevýznamné objekty, nepředstavující závažnější ohrožení okolního prostředí.

Předáním a schválením této závěrečné zprávy s přílohami považujeme smluvní vztah mezi objednavatelem a zhotovitelem za splněný.

5 Místo a způsob uložení hmotné geologické dokumentace

Hmotná geologická dokumentace nebyla v průběhu řešení geologického úkolu pořizována.

6 Použité podklady

 

Erban S.: Výroční zpráva ZRP za roky 1953 až 1955 – Plzeň 1956

Erban S.: Závěrečná zpráva ZRP a výpočet zásob – Stříbro 1957

Fiala F.: Algonkické slepence ve středních Čechách – Praha 1950

Geoindustria n.p.Praha: Stříbro – vyhledávací průzkum – Praha1956

Geoindustria n.p. Praha: Stříbro – okolí: Závěrečná zpráva – Praha1957

Geologický průzkum Stříbro: Stříbrsko – zhodnocení rudního revíru – Stříbro1971

Pešek J.: Zpráva o geologickém mapování ve východním okolí Stříbra – Praha 1960

Pertold Z.: Paragenetické poměry na Pb, Zn žilách ve Stříbře – Praha 1956

Pertold Z.: Výzkum západočeské metalogenetické provincie – Praha 1958

Pertold Z.: Výzkum západočeské metalogenetické provincie – Stříbro 1959

Pertold Z.: Příspěvek ke stanovení zonálnosti stříbrského rudního obvodu – Praha 1959